Chovatelská stanice Agamysh -         Historie

    Historie

Vzhledem k tomu, že informací o výmarském ohaři je nyní všude k nalezení dost (různé CHS, klub chovatelů výmarských ohařů atd., níže uvedený text přebírám z již dříve zmíněné knížky, mé dětské “bible”, “Atlas plemen psů”. Pouze je doplňuji o nějaké své malé poznatky , nebo o věci, které se od doby vydání atlasu (r. 1981) změnily. Tyto budou uvedeny v závorkách barevně.

Výmarští ohaři patří k nejstarším plemenům ohařů. Také jejich vznik je zahalen rouškou tajemství. Předpokládá se, že vznikli z původního starého typu německého ohaře hnědé barvy, u něhož došlo k mutaci v barvu stříbrošedou, která se dalším záměrným chovem utvrdila.
Poprvé se s nimi stekáváme na začátku 19. století na dvoře Karla Augusta, velkovévody výmarského. Novější, avšak dosud ještě ne zcela probádané prameny však soudí, že jejich původ byl v čechách a Karel August je do Výmaru dovezl.
Výmarští ohaři mají vynikající lovecké vlastnosti, z nichž nad průměr vynikají vlohy pro práci na stopě, ostrost a ostražitost. Pro tyto vlohy je nejvíe chovají lesní zaměstnanci, používají se však také jako psi služební, a to hlavně v USA, kde po druhé světové válce došli mimořádné obliby.

Zvláštností je barva štěnat, která jsou do stáří dvou měsíců šedomodrá s blankytně modrýma očima, od třetího měsíce dostává jejich srst šedostříbrný nádech a oči barvu žlutě jantarovou (nebo i světle jantarovou). Konečné zbarvení očí a srsti se ustaluje až v osmi měsících. Výmarští ohaři se vyskytují ve třech druzích srsti: krátké, dlouhé a hrubé. Až dosud se psi jednotlivých druhů srsti mezi sebou křížili, a to hlavně pro nedostatek vhodných krycích psů dlouhosrstých a hrubosrstých (toto již delší dobu v ČR neplatí, křížení není povoleno. V některých zahraničních zemích- např. ve Švédsku, Holandsku atd. však stále kříží krátkosrsté a dlouhosrsté výmarké ohaře a to z výše uvedených důvodů, nebo proto, že chtějí udržet pracovní linie či povahové vlastnosti psů). V poslední době se projevuje snaha jednotlivé druhy srsti nekřížit a chovat je čistokrevně, aby z nich bylo možno vyšlechtit samostatná plemena ( to se již stalo, máme tedy VOK, VOD a Slovenského hrubosrstého ohaře).
U nás začínají výmarští ohaři získávat na oblibě, neboť jsou lehce ovladatelní, učenliví, k domácím lidem přátelští a oddaní svému pánu.